FUCK ME? FUCK YOU!

Mám za sebou zas jeden perný týden, kdy jen málo času padlo na pranýř mých vrtochů. Už od velikonoc jsem nebyl v kostele.

Pondělí
Probudím se v půl 11. Později než obvykle. Snídani odbiju třemi tousty s čikuládou. Škola začíná až v půl jedný. Z futrálu vyndavám saxofon. Už dlouho jsem nehrál, ale začnu rovnou novým cvičeím bergziho systému. Vydržím u toho něco málo přes hodinu. Zjistím, že už je po dvanácté a vypadnu z bytu.
Sluníčko se do mě ostře zakousne a v tu chvíli si uvědomím, že máme ne 1, ale 2 přednášky, což se kryje s prací. Mám tam už být v 5. Nedělám si hlavu, to nějak dopadne. Přicházím do školy. První teoretická lekce o předtiskových přípravách, druhá fotografická. Máme před sebou zas 2 zajímavé assignmenty. Ve 4 volám nejdřív šéfům na mobil. Wiliamovi, pak Marianovi. Pak Johnovi přímo do na pevnou do pizzerie. Že přijdu max o půl hoďky pozdějc, nedá se nic dělat.
Splavený, v 5:20 dorážím do pizzerie. Je tam jen John a Laco. Žádné objedávky. V pizzošce probíhá jeden z plouživých dnů. Postávám. Hledám, co bych utřel, zametl, nakrájel, doplnil. Těch pár doručení ani nestojí za řeč. Stejně mě to nebaví, připadám si odcizený z přirozenýho hnízda.
Domů dorážím kolem půlnoci. Z lednicde vyndám stellu a na balkóně vydejchvávám poslední cígo před spaním.

Úterý
Není materiál na snídani. Z jednoho boxů spolubydlících si vypůjčím vajíčko - má ještě 3 a to jedno stějně koncem týdne vrátím. Rychle osmahnu zbytek vídeňského chleba na tátův způsob, přečtu novinky z domova, ze světa, napíšu mail Ivce.
Dnes musím být ve škole včas. Chci stihnout i odpolední lekci bez excesů. Kolem 11h vystoupám schody u Circular Key, téměř u školy a potkávám dopolední skupinu. Jde se fotit, připojuju se akorát včas. Jenže nemám foťák. Nevadí, Max mě pošle do retardů a radí, abych se k někomu přidal. Hlavou mi proběhne myšlenka, že bych dopolední hodinu zabalil, ale uvidím týpka, ilustrátora z hongkongu, s kterým občas prohodím pár vět. Připojím se k němu a jeho živé debatě s anglo-francouzskou a keňankou. Hlavou se mi honí kdovíco, celou cestu mlčím. Přicházíme do zahrad. Max nám řekne, co máme fotit. Japonec odchází z keňankou a já jsem seznámen s Rosem.
Spolu vyrážíme na lov fotek. Představíme se. Ross je angličan s podobným názorem na svět. Probíhá pozvolná debata, procházka parkem s občasným zastavením na ulílou fotku s mimózní perspektivou. Fotíme palmy vzhůru nohama, vodu jezírka, drátem pleteené kokony, litery vytesané do živého plotu, trávník. Až zítra mám zjistit, že se mi podařilo pár vypečených fotek. Ross mě také poprvé přivede na myšlenku, že bych z designu mohl studovat i advanced diploma - na jiné škole, samozřejmě. On si zjišťoval College of Sydney na Brodwayi.
Vracím se do školy, akorát na odpolední lekci s Kate. Je o předtiskových přípravách.
Rychlou chůzí utíkám domů pěšky. Chci si nakoupit pár zásob v sámošce Coles, informovat se na propojení VGA>SVIDEO a ještě doplnit týdenní zásobu tabáku Golden Virginia.
Domů doběhnu splavený, rychle se převlíknu a mitsubishi mě dováží do pizzerie. Přesně v 5h. Dnes je den šéfů. Je tu už johnny a william, marian doráží o něco později.
Nikdo nevolá. Dostal jsem za úkol umýt kachličky za pecí a kolem kuchyně. Hodně špinavá práce. Vyrážím na první doručení. Nějak si nevybavuju jak se dostat na Boomerang Pl. Dívám se do mapy, vyjíždím, kličkuju mezi ulicemi, samé jednosměrky a přikázané směry. Párkrát se otočím, parkuju. Zvoním na špatné adrese. Obejdu roh, zvoním. Už správně. Vcházím do zahradního foajé. Výtah, 24 patro, týpek nenechá ani cent tip. Znechucen balím v autě cígo. To mi už volá William kde sem a co si jako myslím, že dělám. Přijedu do Pizzerie a už na mě srší nadávky. Jakto, že jeho nejlepší drajvr udělal za chybu. Dostanu ještě jednu šanci užívat nickname Shumacher a zdolám pár dalších doručení. Samé centrum města. Surfuju mezi mrakodrapy. V hlavě se mi mísí hrubost s pracovní nelibostí. Mám chuť celou sydney poslat do řiti. Nechci už jezdit. Nechci nic dělat. Kolem mě se prochází kurvy.
Dorazím domů, otevřu poslední pivo, dám stahovat nějaký porno. Sprcha, spánek. Sny, živější než obvykle mě probouzí okolo deváté.

Středa
Ráno mě čeká návrat ke cornflakes. Starý mlíko vyliju do dřezu, naliju si nové. Usmažím si toast s čokoládou. Posypu skořicí.
Přicházím na dopolední lekci do školy. Ross mi předá fotky. S dopolední skupinou se vytrácíme k vodě. Max nám vysvětlí jak správně fotit panorama. Proběhne odpolední lekce s Kate, poté se s brazilkou Joshuou dohaduju jak odprezentovat color proofing, skupinový úkol, zadaný na další týden.
Domů dorážím vlakem dřív, asi v půl 4. Dám stahovat další porna. Na půl hodinku se svalím na postel a snad usnu. Pak mě čeká poslední, šestá šichta v řadě, pak den volna.
Utlumenej docházím na pátou hodinu do pizzerie. Dnes šéfuje William. S ním tam je Johnny a Laco. Objednávky mají zas útlum. Zdá, se že finanční krize pronikla i do pohosttinství. Ploužím se po pizzerii, chci si oddělat svý a jít domů. William mě párkrát napomene, ať něco dělám jinak a já mu dycky odseknu jako že OK. Hlavou se mi honí nadávky a smrad.
Najednou se udělá rušno. Johnny má zákazníka na jedné lince, William na druhé. Dohoho zazvoní třetí, připojená na fax. Odběhnu od rozdělané pizzy a řeknu zákaznici, ať vydrží. Všechno vypouštím, přesouvám se zpátky k pizze. Proběhne několik nepodařených pokusů o procesování kreditky, stroze s úšklebkem předám platbu na kredit Williamovi. Asi po 20 minutách se přide na to, že fax je stále vyvěšen a blokuje procesování kreditek. To už William nevydrží a udělá mi menší přednášku. Já se rychle chopím bagu s pizzami a odcházím na delivery. William mě napomene, že bag nesu špatně, pouze v jedné ruce a že se pizza bez stojanu, jak jistě vím, prolomí a proč mu to dělám. Hodím na něj úšklebek, prosmýknu se kolem něho s bagem. William to už nevydrží a posílá mě do prdele.
Vracím se z doručení, dělám, jako že něco uklízím. Pak si mě zavolá stranou. Co prý se mnou je. Že jsem už delší dobu nějakej divnej. Prý už od mého návratu z dovolený. Říkám mu, že o nic nejde, že sem měl náročný týden. A že nejsem žádnej vojebávač. On na to, jestli pro mě něco může udělat. Říkám mu, že po 6 měsících bych si zasloužil vyšší plat. To ho zaskočilo, začal mi vykládat o krizi a že se poradí s Marianem. A že prý to takhle se mnou nejde a ať se zamyslím.
Potom se mě ještě zeptá co dovolená. Nejspíš ho zdeptám plánem odjet na 3 týdny s rodinou začátkem ledna. Popravdě jsem nad vytížeností vánoc ještě nepřemýšlel. O Zaelandu se zatím neodvažuju přemýšlet. Protrpím další hodinku, v 10, těsně po Williamovi odjíždím domů. Přemýšlím co se vlastně stalo a nakonec se uklidním tím, že jsem vlastně udělal to, nač jsem už dlouho myslel. Dorazím domů a nabídnu Majkovi a sobě po Stelle. Decánko si vzájemně postěžujem a dem spát. Zas mám živé sny.

Čtvrtek
Je čtvrtek ráno, konečně volno z práce. Ráno proběhne netečně, checkuju zprávy a než se naděju, vyrážím na 1PM do školy. Dnes mám domluvenou noc u Radovana s následným ranním serfem a fotografováním jeho portrétu. Odpoledne taky chci udělat panoráma na nejrušnější křižovatce v Sydney. S focením mi pomůže Majk. Ve škole se nic neděje, zdžím se jen na pár hodin. Vlakem dorážím na centrál a pracuju na malé bokovce pro Studio Moderna. Jsem nervózní z focení křižovatky, donutím Majka vyrazit o něco dřív. Potřebuju se trochu odreagovat, dáváme tuplák pivka v irské zahrádce na George St. Lehce po sedmé se prodřem davy až na Townhall. Poskakujem po křižovatce, fotíme panorama. Vždy na zelenou naběhnem doprostřed a fotíme ze stativu 360tku. Chci ještě udělat pár stmívajících se záběrů hlavní třídy Hydepark : Kingscross. Když končíme, je už tma. Řídit na Manly už se mi nechce. Zaseknem se ve videopůjčovně, kde až moc dlouho vybíráme 5 filmů za 10 dolarů. Dorazíme domů, skouknem Minority report a jdem spát. Před úplným koncem ještě na balkóně rozmítám co se životem.

Pátek
Cornflakes, maily, manuál. Ráno ještě konečně, po dlouhé době, proběhl skype s mámou. Správně mi radí, ať jsem na šéfy hodný. Do školy jdu až na půl 4. V hlavě se mi honí jak se musím v práci snažit a jestli na to vůbec mám. Kolem šesté dorážím do Planet Pizza. Šéfuje opět William, ale naštěstí je mimořádně BUSY.
Jedu na plný výkon. Z pece skáču na linku, z auta na sřechy domů. Doručuju s plným nasazením. Po 15 doručeních mě William pochválí, ale to je už 11 hodin a já měl končit v 10. Pomůžu s uklízením a domů odcházím s pocitem zadostiučinění. Po cestě se ještě se stavím na Victoria st pro zlevněnou basu Heinekenu. Doma popijeme a víkend může začít.

Sobota
Venku je setměno, prší. Ideální čas na gamesku. Porazím orky ve warhammeru 40K a vyrážím na Peddies Market pro zelenínu. Nezvykle koupím ještě fillet z Baramundi, domů dorážím v půl 3. Majk rybu uvaří, najíme se. Na povinné týdenní uklízení obýváku už nezbývá čas, snad v pondělí. Vyrážím do práce. Jsem uvolněný. Připravím bar, začnou chodit objednávky. Na pátou doráží Marian a páčí ze mě, co je novýho. Chce slyšet můj plán dovolený, kterej sem nahodil Williamovi ve středu. Sám totiž taky chce jet na dovolenou a naše termíny se úplně kryjou. Vytvoří nástěnku s plánem dovolených prosinec-leden. Dotoho mě prudí, co že jsem si s tou dovolenou vymyslel. Já to beru s nadhledem.
Jinak to jde celkem hladce. Řežu pizzy, rozvážím. V hlavě se mi motá další bota na Planet Pizza. Únorový Zaeland. Práci ztratit nechci, ale říct jim to nemůžu. Snad, až se vrátím z rodinný dovolený v půlce ledna.
Nechci se moc předřít, páč zítra zrána chceme s majkem vyrazit na surf manly. Domů dorážím o půlnoci. Po rychlý sprše jdu rovnou spát.

Neděle.
Budík mě probudí v 9. Dám si cornflakes s banánem a ženu majka z postele. Na Manly vyhodím majka u frantíka Jeremyho a jedu k Jirkovy pro serf, který se od něj chystám koupit. Jirka mi ho v pyžamu rozespale předá. Sunu si to károu o ulici níž k Radovanovi - zaparkovat, převlíct se a vyrazit.
Radovan mi klade blbý otázky a já mu dávam blbý odpovědi. O ceně surfu, esli je Jirka kurva, dyž mi ho dává za 220 a ne za 200, to si přeju já. Prej ho koupil za 450. Rozbalim serf a zjistim, že se mi líbí. Taky se bavíme o starym radovanovym surfu, kterýmu po mym poslednim škrábnutí plandá středová ploutev. Taky esli si můžu vzít nožní popruh, kterej sem musel koupit po tom, co mi na prvním surfu, celej zpuchřelej, upad. Radovan mě má za sobeckou kurvu. Řekne mi, že se mám nad sebou zamyslet. Ješte mě chvíli drží u kompu, abych mu nainstaloval přehrávač WMV, ale já se vymanim a utíkám za majkem na pláž. Dáme 2 hodky zápasu s vlnama, pak jdem zpět k Radovanovi. Neni doma, klíče nám nechal v botníku. Dám sprchu, Majk nervozne přešlapává v mokrým neoprénu obývák. Volám Jirkovi že surf beru a že ho nechám u Radovana, ať ho večer dotáhne k sobě. I s mým neoprénem, kterej chce nechat Lence k vyzkoušení.
Jedem k Jeremymu vrátit neoprén, a pak, na cestě do města, volám Radovanovi. Že sem u něj nechal surf i neoprén a že si ho Jirka večer vyzvedne. Radovan mi dá přednášku o tom, že Jirka má zlomenou nohu a jak asi surf ponese, že ho bude určitě muset táhnout von a ať nemyslím jen na sebe. A že bych se měl zamyslet. Je pravda, že na jirkovu nohu sem nemyslel. Pokládám telefon a hustim do Majka, že mu musíme tu středovou ploutev opravit, I když je to blbost, páč serf je stará kraksna a další serfař ho dojebe úplně. Doma Radovanovi napíšu: "Neboj, ten serf spravíme nebo to spraví basa piv". Odpověď nečekám, stejně se mi nedostane. Po toastu k obědu odcházím na 4PM do práce.
Připravuju bar, doráží Marian. Dnes je s námi i Laco, Lukáš, Phillipe, kupodivu i Šafo. Fullhouse. Šafo se nestačí divit nad novým plánem dovolených, taky chtěl jet na silvestra pryč z města. Nekompromisně si stojím za svym, rodina je můj hlavní trumf. Rozvážím pizzy, dyž mi přijde od majka SMS, ať mu co nejdřív zavolám kvůli letenkám na Zaeland. Uff.
V pizzerii není moc objednávek, dostávám od Mariana svolení skončit už na 9h. Za 5min 9 se k baru přitoulá týpek. Nejspíš stálý zákazník, už jsem ho tu viděl. Tvrdí, že neni ožralej, ale že je na práškách. Chce objednat calzone pizzu s něčím, čemu nerozumim. Namarkuju mu pizzu s jeho přídavkama. Neni si jistej kuřetem. Asi pětkrát se ho ptám esli tam to kuře chce. Vytisknu objednávku s přirážkou dolar a půl. Nějaká další stálá zákaznice mu kuře rozmluví a on se ptá co s tou přirážkou. Já na to, že stejně má dodatečný požadavky a že tam bude s kuřetem nebo bez něj. Něco mu skočí v hlavě, otočí se že to takhle nechce, a zdrhá domů. Něco na něj vykřiknu, ale už je pozdě. Nevim co si mám myslet, jdu raději hned domů. V hlavě řešim, co se děje v tomhle světě? Mají snad lidi málo lásky? Porozumění? Musí se stále ojebávat? A jak do toho zapadám JÁ?