Smith's Lake

Návštěva letní rezidence tetičky Toni byla naplánována asi měsíc dopředu. Vzhledem k mému čerstvému intenzivnímu úvazku v Planet Pizza přišel tenhle krátký únik z města akorát vhod. Navíc to znamenalo zkoušku ohněm pro můj super zánovní, pětidvéřový 1.8l Mitsubishi Lancer z roku 93. Na výlet jsem přizval také své 2 spolubydlící: Majka, aspirujícího grafika z Poděbrad, který tu se mnou sdílí malý pokoj a studuje na stejné škole a Peggy, roztomilou spolubydlící z Mladé Boleslavi, v současné době pracující v pečovatelském domě.
Hnedle z kraje pondělí jsme nacpali kufr Lanceru po okraj a vyrazili do severních periferií Sydney, vyzvednout tetičku Toni. Po krátkém obědě u Toniny kamarádky Ethel už přetékaly zavazadla z kufru i na zadní sedačku a plně naložená kára byla připravená zdolat 270 kilometrovou cestu na server, směr Smith Lake. Lancer se držel statečně a po 5 hodinové jízdě nás dovezl až do útulné Toniny chaloupky.
Až ráno jsme si mohli okolí prohlédnout na světle. Zdá se, že nejlepší léta chaloupky jsou již dávno pryč. Krátce poté, co Toni s Jerrym položili její první základy, což bylo zhruba před 30 lety, začala krása jezerní oblasti Mayall Lakes prosakovat do médií a letní rezidence rostly jako po dešti. Díky tomu je v současné době chajda téměř bez slunečního světla. Sousedské rezidence se totiž tísní z obou stran a 2 nové vyrůstají za jejími zády. V čele chaloupky, kde býval nádherný výhled na soutok jezera s oceánem, teď ční hustá stromovina a štíty dalších rezidencí.
Poloha ale není zas tak špatná jak ji popisuju, snad krom toho slunečního svitu, kterého je v období zimním tolik třeba. Situace trochu připomíná chalupářské osady v okolí Berounky.
Únik to byl sice krátký, ale zato celkem výživný. Díky Lanceru jsme si užili Fish&chips v nedalekém přístavním městečku Forster, modrofialový západ slunce na Sandbaru, kde se stéká oceán se Smithlake, další západ slunce a monstrózní výhled z nedalekého majáku na Seal Rocks, kde jsme si připadali jako strážci moří. Pobyt nám nezkomplikovalo ani studené počasí, špatné odbočky, nedovařené rybaření, ani Tonino ranní krvácení z nosu, které vyřešila až návštěva doktora v Blueys Beach.
Kvůli Peggynému pracovnímu pohovoru jsme museli na cestě zpět do Sydney šlápnout Lancerovi na krk. Za necelé 4 hodiny jsme překonali 110km/h rychlostní omezení na Australiské dálnici Pacific Highway a komplikovaný vjezd do Sydney a bezpečně přistáli v podzemních garážích našeho studentského bytečku v Surry Hills.